Největší důlní katastrofa na našem území po druhé světové válce a svým rozsahem čtvrtá od konce minulého století se udála na Dole Dukla v Havířově-Suché 7. 7. 1961 v odpolední směně, kdy v důsledku důlního požáru zahynulo 108 horníků.

Tragédii havířovského Dolu Dukla odstartovala náhoda ke konci ranní směny počátkem července. V jedenácté sloji třetího patra, kde se pracovalo na instalaci pásových souprav, prošel horník kolem dopravníku. Náhodou zavadil o jeho spouštěč a uvedl ho do provozu. Nikdo si toho nevšimnul. Gumový pás běžel naprázdno, bez kontroly. Kvůli nadměrnému tření se vznítil. Od něj začala hořet i dřevěná výztuž.

Do dolu sfárala osudného 7. července 1961 odpolední směna – 338 horníků. Zápach spálené gumy zaznamenali asi v 15:30 na druhém patře. Nikdo však nic nehlásil. Revírník příčinu neprošetřil. Teprve krátce po páté hodině odpoledne dostal dispečer hlášení o hustém kouři ve třetím a druhém patře a povolal záchranáře. Mezitím se odvolávaly všechny osádky dolu, ale nebezpečí se podcenilo. Horníci v osmé sloji, jedné z nejvíce ohrožených, dokonce před odchodem ještě pečlivě uklízeli nářadí. Oheň se však rychle šířil. Lidem rychle uzavíral ústupové cesty.

Na likvidaci požáru pracovalo na 800 záchranářů. Jejich práci ztěžovala vysoká teplota, hustý kouř a prakticky nulová viditelnost. Do 11. sloje se vůbec nedostali. V osmé sloji po dvou hodinách narazili už jen na mrtvé, udušené kamarády.

Boj o život v podzemí prohrálo 108 havířů, nejmladšímu nebylo ani 17 let, nejstaršímu pak 56 let.