29. srpna 1944, vypuklo Slovenské národní povstání. Slovenský národ povstal do boje proti „domácímu“ klerofašistickému režimu a jeho hitlerovským patronům, do boje za národní a sociální osvobození slovenského lidu, do boje za jeho šťastnou budoucnost po boku bratrského českého národa.

SNP patří spolu s boji československého armádního sboru, jemuž velel armádní generál Ludvík Svoboda, a spolu s květnovým povstáním českého lidu k nejvýznamnějším kapitolám našeho protifašistického národně osvobozeneckého zápasu. Jím přerostl protinacistický náboj našeho lidu, který se nikdy nesmířil s hitlerovskou okupací, v národní a demokratickou revoluci směřující nejen k porážce uchvatitelů, ale i k zásadním politickým, sociálním a hospodářským přeměnám.

Povstání slovenského lidu pozitivně ovlivnilo protifašistický zápas i v českých zemích, přispělo k aktivizaci partyzánských skupin, zejména na východní Moravě, ověřilo a utvrdilo jeho programová východiska a cíle, povzbudilo činnost ilegálních organizací a ostatních odbojových složek.

Komunisté se dostali do čela SNP proto, že byli strážci a pokračovateli nejlepších tradic našich národů, protože si uvědomovali, že za národní požadavky je možné bojovat jen z pozic internacionalismu.

Komunisté byli nejobětavějšími a nejodhodlanějšími bojovníky SNP, osvědčili se jako přesvědčení internacionalisté a skuteční vlastenci. Jejích zápas byl přímým pokračováním dlouholetých třídních bojů za hospodářské, sociální, národnostní a politické požadavky, v jejichž čele stála osvědčená vůdkyně KSČ!

Poznámka:

Odkaz statečného protifašistického zápasu na Slovensku je po listopadu 1989 hanoben i některými předními slovenskými politiky. Je také na pováženou, že povstalecký bansko-bystrický kraj si zvolil v r. 2014 do svého čela neofašistu M. Kotlebu, který dokonce označil SNP za komunistický puč, provedený proti zájmům Slovenska.