8.2.1919 - 30.9.1944
Jeho otec pracoval jako horník. V době krize, kdy byla nouze o práci a výdělek, využil nabídky sovětských náborářů z Charkova, kteří k nám přijížděli hledat pracovní síly. Ještě s dalšími zájemci se rodina odstěhovala do Sovětského svazu, Luganovské oblasti. Otec pracoval nadále jako horník, matka byla učitelkou mateřské školy. Rudolf dokončil desetiletou školní docházku a vystudoval chemickou průmyslovku.
Po napadení Sovětského svazu Německem se jako jeden z prvních, měl pořadové číslo 100, přihlásil do vznikající Československé vojenské jednotky v Buzuluku.
Absolvoval školu pro důstojníky. Byl velmi odvážný, uměl jednat s lidmi, a tak pro své zásluhy rychle postupoval. Stal se velitelem tanku T 34/76, který jediný se v bitvě u Dukly dostal téměř na vrchol kóty 578. Tam zničil německou pozorovatelnu.
Jeho tank byl ale zasažen nepřátelskou střelou. Jasiok však neuposlechl rozkaz ustoupit a pokračoval v boji. Druhý zásah ale usmrtil jej i jeho řidiče a nabíječe.
Tělo bylo vyproštěno až 8. října a pohřbeno s ostatními padlými na vojenském hřbitově u Dukelského průsmyku.
Rudolf se tedy do vlasti již nikdy nevrátil, jeho památka však (aspoň zatím) stále žije:
V části Suchá je ulice nazvaná jeho jménem, stejný název má i místní základní škola. Zde je ve vestibulu umístěna vkusná pamětní deska, kam přicházejí položit květiny občané Havířova, členové KSČM, a hlavně členky Klubu levicových žen, který nese jméno hrdinovy matky Františky Jasiokové.