Konec války se neúprosně blížil, přesto Němci neustávali v krutostech a mstili se místnímu obyvatelstvu. Docházelo tak ke zbytečnému zabíjení nevinných civilistů.

23. dubna 1945 v ranních hodinách obklíčilo Prlov zhruba 600 příslušníků ZbV (Zur besonderen Verwendung – ke zvláštnímu určení) komanda z Vizovic pod vedením SS-Obersturmführera Ericha Wieneckeho a speciálního oddílu SS-Jagdgruppe 232 „Josef“, v jehož čele stála dvojice esesmanů,
SS-Obersturmführer (nadporučík) dr. Walter Pawlofski a SS-Oberscharführer (praporčík) Kurt Werner Tutter.

Do odpoledních hodin vyslýchali občany kvůli údajné pomoci partyzánům v místním hostinci a poté vypálili osm usedlostí, v nichž uhořelo 15 lidí.

Celkem však v důsledku celé akce přišlo o život 23 osob. Kromě již zmíněných patnácti upálených byli tři aktivní partyzáni, prlovští občané, téhož dne oběšeni poblíž Bratřejova.

Jeden muž, který toho dne unikl z hořícího domu, byl později vypátrán gestapem a spolu z dalšími dvěma lidmi z Prlova byli nejdříve mučeni a potom popraveni. Jeden muž byl zabit již 19. dubna při akci proti Ploštině.

K prlovské tragédii se počítá i smrt jednoho občana z blízkého Pozděchova a mezi 15 upálenými byl též jeden občan z blízkého Bratřejova. Po masakru v Ploštině se jednalo o další akci jednotek, které spadaly pod Stíhací svaz SS, jehož velitelem byl Otto Skorzeny.