15. března 1939 započala okupace zbytku Československé republiky, rozervané Mnichovským diktátem a odtrženým Slovenským klerofašistickým státem.

Německými vojsky za podpory Henleinovských pátých kolon. V tento den se dokonala zrada spojenců započatá v Mnichově roku 1938, kdy velmoci Velká Británie, Francie, Německo a Itálie donutily československou vládu přijmout postoupení území Sudet Německu.

Výnosem nacistického vůdce Adolfa Hitlera byl ustanoven Protektorát Čechy a Morava. Formální hlavou útvaru, jenž byl součástí Třetí říše, zůstal sice prezident Emil Hácha, moc však třímal v rukou úřadující říšský protektor Konstantin von Neurath. Jednalo se o nejtemnější dobu českých dějin.

Co znamenala okupace pro naše národy, jsme sami, v té nejkrutější míře, poznali. Vznik Protektorátu Čechy a Morava a jeho následná šestiletá okupace Československa, která si vyžádala 360 tisíc mrtvých občanů.

Největší a nejkrvavější vojenský konflikt v lidských dějinách dospěl do dalšího dějství.

Co museli čeští občané vytrpět po dobu okupace, nelze v celé své tragédii vypsat – germanizace školství a kultury, uzavření vysokých škol, poprava studentů, heydrichiáda, stanné právo, popravy, koncentrační tábory, vypálení Lidic, Ležáků, Ploštiny.

Náš národ má v paměti, nezapomene a víme, co byla například sekyrárna na Pankráci, Kobyliská střelnice, Malá pevnost Terezín a další místa lidských traumat, ponižování, brutalita, která sloužila k deportacím a popravám českých občanů.

V tomto výčtu nemůže být zapomenuto ani skutečné vyhnání deseti tisíců českých občanů a jejich zoufalého útěku z celého obsazovaného pohraničí, uskutečněného na základě mnichovské zrady.