Zdeněk Nejedlý byl český historik, muzikolog, literární historik, politik a veřejný činitel.

Český historik, hudební vědec a kritik, kulturní a politický činitel, profesor Univerzity Karlovy a Moskevské státní univerzity (1939–1945), akademik Československé akademie věd – ČSAV (1952).

V čele levicového křídla realistického hnutí vystupoval v době 1. světové války proti Rakousku – Uhersku.

Jako jeden z prvních českých a evropských umělců pochopil Velkou říjnovou socialistickou revoluci v jejím světodějném národně a sociálně osvobozeneckém významu.

V r. 1924 založil Společnost pro kulturní a hospodářské sblížení s novým Ruskem (od 1930 Svaz přátel SSSR), v l. 1921–1930 a znovu 1948–1953 vydával pokrokový časopis Var. Ve svých monografiích zachytil ve třech historicky významných postavách tři období našich a světových dějin – epochu nastupující buržoazie (Bedřich Smetana), období buržoazie dospívající k moci (T. G. Masaryk) a epochu nastupujícího proletariátu (Lenin).

Rozsáhlé a mnohostranné dílo Nejedlého ztělesňuje především historickou kontinuitu demokratických a revolučních tradic našich i slovanských národů s bojem komunistické strany za socialistickou přestavbu společnosti.

S KSČ spolupracoval Zdeněk Nejedlý od jejího založení, členem se stal v r. 1929. Za okupace odešel ilegálně do SSSR, kde působil jako spolupracovník moskevského vedení KSČ, místopředseda Všeslovanského výboru, profesor moskevské univerzity a vědecký pracovník Historického ústavu AV SSSR.

Spoluúčastnil se formování čs. ozbrojených jednotek v SSSR, podílel se na tvorbě Košického vládního programu.

V l. 1945–1946 byl ministrem školství, 1946–1948 ministrem práce a sociálního zabezpečení, 1948–1953 ministrem školství, věd a umění a 1953 místopředsedou vlády. Od r. 1945 byl předsedou Svazu československo-sovětského přátelství, od 1946 členem ÚV KSČ a 1946–1954 členem předsednictva ÚV KSČ, od 1952 prezidentem ČSAV. Zasloužil se o vydání zákona o jednotné škole a dekretů o vysokoškolském vzdělání učitelů.