Stanislav Kostka Neumann, křtěný Stanislav Jan Konstantin Václav Bohudar, byl český novinář a básník, literární i výtvarný kritik a překladatel z francouzštiny a ruštiny. V listopadu 1945 byl jmenován národním umělcem.

Český básník, publicista, prozaik, literární a výtvarný kritik. Neumannův vývoj až k jeho aktivní činnosti v KSČ (patřil k jejím zakladatelům) a k iniciativnímu vytváření socialistické kultury byl určován dlouholetou účastí v politických zápasech (účastník pokrokového hnutí 90. let 19. století, anarchistického hnutí), odporem proti měšťáctví, úsilím o umění odpovídající potřebám moderní doby.

Od r. 1893 přispíval do mnoha časopisů, pracoval jako redaktor a vydavatel (do 1918 Niva, Nový kult, Moderní revue, Omladina, Anarchistická revue, Šibeničky, po 1918 Lidové noviny, Červen, Rudé právo, Proletkult, Komunistická revue, Levá fronta, Lidová kultura, Tvorba).

Počátky Neumannovy básnické tvorby byly poznamenány zážitky z vězení po procesu s Omladinou (Nemesis bonorum custos – Nemesis ochránkyně dobrých), silně individualistickou revoltou a výrazově symbolismem (Kniha mládí a vzdoru).

Léta 1905–1915 prožil na Moravě, kde vznikla jedna z nejlepších sbírek české reflexívní lyriky Kniha lesů, vod a strání a souběžně s ní sbírka civilizační poezie Nové zpěvy.

Po návratu z 1. světové války se pod vlivem Velké říjnové socialistické revoluce stal jedním ze zakladatelů KSČ (1929 po vystoupení proti bolševizaci vyloučen), jejíž ideovou orientaci prosazoval v proletářské poezii 20. let (Rudé zpěvy), v protifašistické tvorbě 30. a 40. let (Srdce a mračna, Sonáta horizontálního života, Zamořená léta) i jako prozaik, kulturní politický publicista a umělecký kritik (S městem za zády, Ať žije život, Československá cesta, Anti-Gide).

Autor popularizačních monografií (Dějiny francouzské revoluce, Dějiny ženy) a vzpomínkových knih (Vzpomínky, Paměti, Válčení civilistovo). Národní umělec (1945).