Období posledních dvaceti let socialistického vývoje v Československu přineslo občanům obrovská pozitiva ve všech oblastech společenského života. Právě s tímto obdobím je spojena osobnost Gustáva Husáka.

Gustáv Husák, narozený 10. ledna 1913 v Dúbravce (část Bratislavy) prožil na vlastní kůži těžký život v časech Habsburské monarchie a nově se rodící Československé republiky. Těžký život lidí, chudobu i hlad vnímal velmi intenzívně. Právě tyto sociální otřesy ho nasměrovaly do KSČ.

V období 2. světové války a fašistického Slovenského státu patřil mezi hlavní představitele protifašistického hnutí a vedoucí osobnosti SNP. Vnímal potřebu budování poválečného Československa na nových demokratických principech.

Po 2. světové válce se Husák stal obětí politických procesů v těžkých 50. létech. Byl obviněn z buržoazního nacionalismu a uvězněn. Na svobodu se dostal v roce 1960 a úplně rehabilitovaný byl v roce 1963.

Ani přes tak negativní zkušenost Husák nepřestal věřit socialistickým hodnotám.

Po jeho opětovném aktivním zapojení do politického života v 60. létech se stal jednou z hlavních tváří reformního proudu KSČ spolu s Alexandrem Dubčekem. Výhodou Husáka bylo, že dokázal správně analyzovat globální procesy, chápal geopolitické rozdělení světa a tím dokázal rozpoznat upřímné procesy k reformám a zachování socialismu od snah o politický převrat.

Dnes s odstupem času už víme, že události v srpnu 1968 směřovaly k tomu, co se stalo v listopadu 1989. Po hektických srpnových událostech roku 1968 se stal nejvýznamnější osobností Československa. V létech 1969 až do května 1971 byl prvním tajemníkem KSČ a od května 1971 do roku 1987 byl generálním tajemníkem ÚV KSČ.

V květnu 1975 byl zvolený prezidentem republiky a v této funkci setrval až do prosince 1989. Po pádu socialismu, a dokonce po vyloučeni z komunistické strany v roce 1990 zůstal Husák věrný socialistickým hodnotám. Gustáv Husák však nebyl neomylnou postavou našich dějin.

Jeho povaha obsahovala i rysy politické dravosti a vypočítavosti, jinak by nedosáhl takových cílů a společenského vlivu, jaký měl. Každopádně byl historickou postavou, která svým mimořádným intelektem a upřímným vztahem k občanům Československa usilovala o povznesení našich národů v časech studené války. Husákova inteligence a schopnost analytického myšleni měly značný a pozitivní vliv na události po vstupu vojsk Varšavské smlouvy do Československa.

O údajné Husákově vlastizradě nemůže byt ani řeč. V období, zvaném mnohými jako normalizace, postupně došlo k uklidnění atmosféry ve společnosti a k jejímu dalšímu rozvoji ve všech sférách, ať už ve zdravotní, kulturní či životní oblasti.

O společenských jistotách té doby si může dnešní generace jen nechat zdát.