28.8.1903 – 25.3.1987
Gusta Fučíková, rozená Gusta Kodeřičová, byla česká a československá publicistka, nakladatelská redaktorka, politička Komunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění.
Česká politická pracovnice, novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, spolupracovnice a manželka Julia Fučíka; podala cenné svědectví o Fučíkově osobnosti i životních osudech a rozhodující měrou se zasloužila o zpřístupnění jeho díla; významná je též její veřejná činnost a působení v ženském a mírovém hnutí.
Absolvovala obchodní akademii v Praze (1921), poté studovala na vysoké obchodní škole, toto studium nedokončila. V r. 1923 se seznámila s Juliem Fučíkem, v následujícím vstoupila do KSČ. V meziválečném období pracovala mj. na ministerstvu Školství a národní osvěty, v Mezinárodním všeodborovém svazu, na sovětském obchodním zastupitelství a od r. 1936 jako překladatelka v redakci Rudého práva. 30. 7. 1938 se provdala a o rok později odešla se svým manželem do Chotiměři u Domažlic.
Za nacistické okupace se zapojila do ilegální odbojové činnosti. V dubnu 1942 byla zatčena, vězněna v Petschkově paláci a na Karlově náměstí v Praze, potom v Terezíně a Ravensbrücku.
Po návratu z koncentračního tábora pracovala jako redaktorka ve Státním nakladatelství politické literatury (1945–67). Od r. 1949 byla členkou Československého výboru obránců míru (od r. 1951 členkou předsednictva a v l. 1953–68 místopředsedkyní), 1955–67 členkou Československého výboru žen, 1969–1974 předsedkyní Československé rady žen a 1969–1975 místopředsedkyní Mezinárodní demokratické federace žen.
V r. 1970 se stala místopředsedkyní Československého výboru pro evropskou bezpečnost a členkou předsednictva Československého mírového výboru. Od r. 1971 byla členkou ÚV KSČ, poslankyní Federálního shromáždění a 1971–1976 členkou jeho předsednictva. Byla rovněž čestnou předsedkyní Světové rady míru a Českého svazu žen. Vykonala velké množství zahraničních cest.
Její mnohostranná činnost byla oceněna udělením Československé ceny míru (1955), Řádem práce (1963), Řádem republiky (1970, 1973), Řádem Vítězného února (1973) a dalšími vyznamenáními.
V meziválečné době pomáhala Juliu Fučíkovi v jeho novinářské a kritické práci, spolupracovala s ním i jako překladatelka (přeložila např. spis Karla Sabiny Počátky českého divadla, 1940). Po osvobození věnovala mnoho let přípravě dvanáctí svazků Díla Julia Fučíka (1945-63). Na tuto editorskou činnost navazuje podílem na vydávání osmisvazkových Spisů Julia Fučíka, vycházejících od r. 1979.
Gusta Fučíková dále uspořádala několik výborů z Fučíkových prací, k nimž napsala předmluvy nebo doslovy. Pro dospělé jsou např. určeny výbory Lidé, bděte! (1951), Ze zápisníků mladého Julia Fučíka (1963, spolupráce Vladimír Dostál), Život člověku. Budoucnost komunismu (1978). Mladým čtenářům je adresován svazek O umění pro děti (1960), Čtení o českých umělcích a buditelích (1960), Poselství z moře času (1978).
Spolu s Ladislavem Štollem Fučíková napsala úvod k samostatně vydané reportáži Historie stalingradského traktoru (1953). Vedle toho otiskla o Juliu Fučíkovi mnoho článků v denním tisku a časopisech, podílela se na publikaci Julius Fučík v obrazech (1952), přispěla vzpomínkovou stati do sborníku Poslední boj Julia Fučíka (1953) atd. Je rovněž autorkou Fučíkova stručného portrétu, který u nás vyšel v několika cizojazyčných verzích (Julius Fučík, 1953, 1955).
Vrcholem literární tvorby Gusty Fučíkové jsou dvě obšírné vzpomínkové práce: Vzpomínky na Julia Fučíka (1961) a Život s Juliem Fučíkem (1971). V první knize se autorka soustřeďuje pouze na roky 1939-45. Přibližuje v ní Fučíkovu osobnost, členy rodiny a přátele, jeho plány, způsob práce a okolnosti vzniku literárněhistorických studií. Poté zachycuje Fučíkovo působení v komunistickém ilegálním odboji, podává svědectví o jeho zatčení, věznění, o genezi Reportáže psané na oprátce a tragickém konci.
Podobný charakter má i druhé dílo, v němž G. Fučíková zobrazuje život svého muže od dětství až do r. 1939. Obě vzpomínkové knihy Gusty Fučíkové představují nejenom autentickou výpověď o osobnosti a díle Julia Fučika, nýbrž i pravdivý obraz meziválečných let a doby fašistické okupace.