Gusta Fučíková, rozená Gusta Kodeřičová, byla česká a československá publicistka, nakladatelská redaktorka, politička Komunistické strany Československa, aktivistka ženských a mírových levicových organizací, poslankyně Sněmovny lidu Federálního shromáždění.

Česká politická pracovnice, novinářka, nakladatelská redaktorka, editorka, překladatelka, spolupracovnice a manželka Julia Fučíka; podala cenné svědectví o Fučíkově osobnosti i životních osudech a rozhodující měrou se zasloužila o zpřístupnění jeho díla; významná je též její veřejná činnost a působení v ženském a mírovém hnutí.

Absolvovala obchodní akademii v Praze (1921), poté studovala na vysoké obchodní škole, toto studium nedokončila. V r. 1923 se seznámila s Juliem Fučíkem, v následujícím vstoupila do KSČ. V meziválečném období pracovala mj. na ministerstvu Školství a národní osvěty, v Mezinárodním všeodborovém svazu, na so­větském obchodním zastupitelství a od r. 1936 jako překladatelka v re­dakci Rudého práva. 30. 7. 1938 se provdala a o rok později odešla se svým manželem do Chotiměři u Domažlic.

Za nacistické okupace se za­pojila do ilegální odbojové činnosti. V dubnu 1942 byla zatčena, vězněna v Petschkově paláci a na Karlově náměstí v Praze, potom v Terezíně a Ravensbrücku.
Po návratu z koncentračního tábora pracovala jako redaktorka ve Stát­ním nakladatelství politické literatury (1945–67). Od r. 1949 byla členkou Československého výboru obránců míru (od r. 1951 členkou předsednictva a v l. 1953–68 místopředsedkyní), 1955–67 členkou Československého výboru žen, 1969–1974 předsedkyní Československé rady žen a 1969–1975 místo­předsedkyní Mezinárodní demokratické federace žen.

V r. 1970 se stala místopředsedkyní Československého výboru pro evropskou bezpečnost a členkou předsednictva Československého mírového výboru. Od r. 1971 byla členkou ÚV KSČ, poslankyní Federálního shromáždění a 1971–1976 členkou je­ho předsednictva. Byla rovněž čestnou předsedkyní Světové rady míru a Českého svazu žen. Vykonala velké množství zahraničních cest.

Její mnohostranná činnost byla oceněna udělením Československé ceny míru (1955), Řádem práce (1963), Řádem republiky (1970, 1973), Řádem Vítězného února (1973) a dalšími vyznamenáními.

V meziválečné době pomáhala Juliu Fučíkovi v jeho novinářské a kri­tické práci, spolupracovala s ním i jako překladatelka (přeložila např. spis Karla Sabiny Počátky českého divadla, 1940). Po osvobození věnova­la mnoho let přípravě dvanáctí svazků Díla Julia Fučíka (1945-63). Na tuto editorskou činnost navazuje podílem na vydávání osmisvazkových Spisů Julia Fučíka, vycházejících od r. 1979.

Gusta Fučíková dále uspořádala několik výborů z Fučíkových prací, k nimž napsala předmluvy nebo doslovy. Pro dospělé jsou např. určeny výbory Lidé, bděte! (1951), Ze zápisníků mladého Julia Fučíka (1963, spo­lupráce Vladimír Dostál), Život člověku. Budoucnost komunismu (1978). Mladým čtenářům je adresován svazek O umění pro děti (1960), Čtení o českých umělcích a buditelích (1960), Poselství z moře času (1978).

Spolu s Ladislavem Štollem Fučíková napsala úvod k samostatně vydané reportáži Historie stalingradského traktoru (1953). Vedle toho otiskla o Juliu Fučíkovi mnoho článků v denním tisku a časopisech, podílela se na publikaci Julius Fučík v obrazech (1952), přispěla vzpomínkovou stati do sborníku Poslední boj Julia Fučíka (1953) atd. Je rovněž autorkou Fučí­kova stručného portrétu, který u nás vyšel v několika cizojazyčných ver­zích (Julius Fučík, 1953, 1955).

Vrcholem literární tvorby Gusty Fučíkové jsou dvě obšírné vzpomín­kové práce: Vzpomínky na Julia Fučíka (1961) a Život s Juliem Fučíkem (1971). V první knize se autorka soustřeďuje pouze na roky 1939-45. Přibližuje v ní Fučíkovu osobnost, členy rodiny a přátele, jeho plány, způsob práce a okolnosti vzniku literárněhistorických studií. Poté zachy­cuje Fučíkovo působení v komunistickém ilegálním odboji, podává svědectví o jeho zatčení, věznění, o genezi Reportáže psané na oprátce a tra­gickém konci.

Podobný charakter má i druhé dílo, v němž G. Fučíková zobrazuje život svého muže od dětství až do r. 1939. Obě vzpomínkové knihy Gusty Fučíkové představují nejenom autentickou výpověď o osobnosti a díle Julia Fučika, nýbrž i pravdivý obraz meziválečných let a doby fašistické oku­pace.