Český politik, novinář, protifašistický bojovník komunistického odboje. Vyučený soustružník, propagátor nemocenského pojištění, od 1921 člen KSČ, od 1922 šéfredaktor stranického časopisu Volnost v Nymburce, okresní a od 1925 krajský tajemník KSČ, vychovatel v Jednotě proletářské tělovýchovy, zakladatel týdeníku Třídní boj. Dvakrát vězněn.

1935 zvolen poslancem Zemského zastupitelstva v Čechách. Od 1936 řídil měsíčník Lidová samospráva. Organizátor práce komunálních zastupitelů; jeho hlavními myšlenkami bylo uplatnění skutečné samosprávy ve městech a obcích a nezasahování vlády a byrokracie do jejich pravomocí. Rozhodně vyzýval k aktivní práci komunistů na komunální úrovni, v sociálních komisích, k podpoře poctivých živnostníků, školství, nezaměstnaných a kultury.

Rovněž podpořil organizaci komunistického komunálního aparátu (1937 měla KSČ v komunální sféře 12 000 funkcionářů). Zastavení činnosti KSČ a jejího tisku v říjnu 1938 učinilo B. Pokorného nezaměstnaným.

Po přechodu strany do ilegality byl učen pro práci v protektorátu. Pracoval jako vedoucí nově vzniklého krycího Spolku pro právo stavby, který se věnoval obchodu s pozemky. Účelem činnosti skupiny byla podpora soudruhů žijících v ilegalitě a podpora jejich rodin. Také posílali balíčky pro uvězněné. Skupina měla vlastní vysílačku.

Pokorný se podílel na vydávání ilegálního Rudého práva. Poprvé zatklo gestapo Pokorného hned na začátku okupace, po výslechu propuštěn. Podruhé zatčen po průniku konfidenta do III. ilegálního vedení strany v září 1943.

 Ani při mučení své spolupracovníky nevyzradil. Vězněn na Pankráci, v Bautzenu a Drážďanech, kde byl 8. 8. 1944 popraven.