Prvním tématem je korona virová pandemie, která nás zasáhla po všech stránkách. Nejvíce mi vadí demagogie zejména některých opozičních politiků z tzv. demobloku. Opakovaně slyšíme, že za desetitisíce mrtvých, kteří podlehli coronaviru, je vina vlády. Ne že by bylo všechno v pořádku, ale dle mého názoru jsou největšími viníky kromě viru samotného právě ti, kteří jakákoliv opatření vlády kritizovali, zpochybňovali, požadovali rozvolnění, mnozí opatření nedodržovali a praví politici tuto situaci zneužili v boji o moc.

A u SPD mně nejvíce vadilo, když pominu pana Volného, který se od nich odklonil do ještě horšího světla, že pro seniory a rizikové skupiny požadovala izolaci, aby si ostatní mohli užívat svobody. Expertů všeho druhu, a i odpíračů se vyrojilo více než je zdrávo, můžeme jen doufat, že očkování pomůže a rozum zvítězí.

Druhé téma není o nic méně nezajímavé, a to je nám dokola omílané nebezpečí z Ruska.

Je to až někdy trapné, bohužel je to ale taky vážná situace, kde pro vtípky a úsměvy není prostor.

Nevím, komu vyostřená situace přinese prospěch, mám však obavy, že to pro občany České republiky nic dobrého nepřinese. Vše, co se dá použít proti Rusku, je nám předkládáno jako svatá pravda, o které se nesmí pochybovat. Vyberu si jen jeden příklad, na kterém lze ukázat dvojí metr, kdo že ohrožuje, čí bezpečnost.

Jsou to události mezi Ukrajinou a Ruskem. Pořád se nám předkládá zlé Rusko, které obsadilo Krym a podporuje separatisty na východní Ukrajině.

Jaksi se už nikdo z té protiruské fronty nemá k tomu, aby si přiznal, co vedlo k tomu, že se obyvatelstvo Krymu rozhodlo v referendu, že se připojí k Rusku a proč se obyvatelstvo východní Ukrajiny vzepřelo novému protirusky zaměřenému ukrajinskému režimu.

Únorový převrat v roce 2014 na Ukrajině neměl nic společného s demokracií, převrat doprovázelo násilí a zabíjení, kde hlavními aktéry byli ukrajinští nacionální radikálové s protiruským zaměřením. Nedemokraticky ustavený nový režim na Ukrajině bohužel i podporou Západu na čele s USA ve svém protiruském tažení zavinil destabilizaci Ukrajiny.

Jakými hodnotami se řídili ti, co organizovali střílení do davu z hotelu Ukrajina, kteří zabíjeli neozbrojené civilisty z autobusu, který se vracel z Kyjeva na Krym nebo kteří provedli masakr v Oděse, kde upálili několik desítek lidi. A místo dialogu s nesouhlasícími regiony bylo zvoleno ukrajinským režimem vojenské řešení.

Bylo by jednoduché vše svádět jen na novodobé banderovce. Pokud však Západ nutil Ukrajinu, ať si vybere mezi jím a Ruskem, nelze se divit, jak to dopadlo v mnohonárodnostním státě, kde žije velká skupina občanů ruské národnosti. Podněcování nenávisti a nepřátelství vůči jiné národnosti pro něčí zájmy, sankce a embarga vede jen ke škodě i ke zbytečným lidským obětem.

Pokrytectví i u některých našich politiků nachází živnou půdu. Jako by budování důvěry, přátelství a vzájemně výhodná spolupráce mezi národy bylo něco škodlivého. Kdo z těchto situací může mít prospěch? Někdo by se měl chytit za nos! Než bude pozdě!