V krizi se pozná charakter jedinců, ale i společnosti jako celku. Jsem optimistou a mým celoživotním heslem je, že všechny problémy mají řešení, jen musí být přijat správná opatření. Nepochybně se blíží doba, kdy vyřešíme vítězně boj s pandemií. Zodpovědný občan, vedoucí pracovník, politik neřkuli ministr, či předseda vlády, musí mít již dnes program, co udělá proto, aby se společnost co nejdříve vypořádala s následky pandemie. Bude to těžká doba, ale o to více bude záležet na tom, aby společnost si vybrala ze svého středu lidi znalé, neboť jedno z řešení jsou nadcházející volby.

Vzpomínám si na slova pana Havla, který před více jak 30 léty nám sděloval, že moc ve státě ležela na zemi a stačilo ji jen zvednout. Škoda, že tudy nekráčeli lidé znalí a zodpovědni vůči občanům této země. Jako první tam byli ti, kteří dlouhodobě byli připravováni na to, jak se zmocnit politické moci, která jim umožní uskutečnit majetkový převrat. K nim se přidali zneuznali umělci, radikální studenti, čekatelé na funkce v hospodářské sféře a v neposlední řadě lidé, kteří věřili, že dojde k nápravě chyb, které oni ve svém okolí viděli a nebyli je dosud schopni odstranit. Mark Twain k tomu velmi trefně říká že je mnohem snazší lidi oklamat, než je přesvědčit o tom, že byli oklamáni.

V nastalém politickém kvasu byli ti, kteří to snad mysleli dobře, byli velmi rychle tou agresivnější skupinou odstraněni, neboť už v té době bylo „málo zelí a moc slimáků“, tak museli jít z kola ven. Osvědčení kádři pod taktovkou Klause, Dlouhého a tak podobně, měli volnou ruku. Kuponová privatizace dílo zkázy dokončila.

Oblíbenec Klause Kožený byl nám představován jako člověk znalý, ale již tenkrát mnozí z nás věděli, že je všeho schopný. A pan Klaus? Dnes ztrácí své příznivce, a tak nám radí, jak máme bojovat s pandemií neboli dle jeho slov s „chřipečkou“. Doufám, že ho dnes už skoro nikdo nebere vážně.

Proč o tom dnes píši, ptají se dnes mnozí. Je to proto, že po neúspěšných podzimních volbách, dle mého názoru, je třeba některým oživit paměť a těm mladým říci pravdu, neboť to jsme povinni udělat. Od roku 1989 jsme absolvovali

různých voleb nepočítaně. Byly to volby prezidentské, parlamentní, krajské, obecní, ale i jiné. Všechny byly označené jako demokratické. Dalo by se očekávat, že jejich výsledkem bude vůle lidu. Je tomu tak opravdu? Jsem přesvědčen o tom, že lidé chtějí, aby je reprezentovali lidé znalí, kteří budou pracovat pro blaho prostých lidí a nebudou zneužívat své postavení ke svému obohacování, či obohacování rodinných klanů nebo partajních členů. Vzpomeňte si na to, kolik za tu dobu bylo zdefraudováno peněz volenými funkcionáři. Nehledě na to, že jejich postih byl zcela výjimečný a ve většině případů byli našimi soudy osvobozeni.

Patřil jsem k těm voličům, kteří u každých voleb očekávali, že vůle lidu bude naplněná. Nestalo se tak ani u posledních voleb do krajů a bohužel nic nenasvědčuje tomu, že podzimní volby budou jiné a že masmédia, která si koupila oligarchie a zahraniční vlastníci, opět neovládnou myšlení voličů, kteří se přizpůsobili k tomu, že k volbám pak většina voličů přistupuje emocionálně.

Tato media nám opět doporučí ty, kteří mají jediný program, totiž dostat se k dobře placeným postům. A to dokonce nikoliv k jednomu, ale hned k několika, neboť jeden je pro ně již málo přínosný. Ruku na srdce, znají vůbec voliči avizovaný program stran, které volí? Dokonce někteří otevřeně říkají, že je ani nepotřebuji znát, neboť po volbách si stejně udělají koalice nikoliv podle volebních programů a jejich příbuzností, ale podle osobních zájmů zvolených kandidátů.

Poslední volby do krajů nasvědčují tomu, že tak skutečně je. Ale kde je tedy zodpovědnost nás voličů, když nejsme schopni přinutit námi zvolené kandidáty, aby dodrželi svůj volební program.

Často slyším, že není koho volit, neboť jsou všichni stejní. Dle mého názoru je to jen pouhá výmluva a ospravedlňování sama sebe. Zvlášť mně to překvapuje, že i v našem kraji, který tvoří lidé, kteří z velké části poctivě a tvrdě pracovali v dolech, hutích, v těžkém průmyslu a jejichž práce byla v minulosti i finančně oceňována. Tito lidé majetkovým převratem v roce 1989 přišli o mnoho. Podle výsledků posledních voleb však i tito lidé volili ty, kteří tuto republiku rozkradli. Oni přece musí vědět, že ti, kteří přišli k ohromným majetkům rozkrádáním se jich nevzdají a budou ještě rozkrádat, co ještě zbylo.

V těchto dnech jsme svědky likvidace posledních dolů na černé uhlí, které poskytovaly živobytí občanům této země. Dokonce je velmi nejistá i budoucnost jednoho z největších zaměstnavatelů v kraji, a to bývalé Hutě Klementa Gottwalda, dnes firma Liberty.Již před 30 léty členové KSČM upozorňovali na to, že nástupem kapitalismu nutně dojde k útlumu hornictví a že pro tento kraj se musí okamžitě řešit restrukturalizace a vytvářet nové pracovní příležitosti. Byli jsme však takovýmito „všeználky“ jako Dlouhým, Klausem, zesměšňováni. Prý všechno vyřeší trh. Naše dobře míněné rady a konkrétní řešení s uvedením příkladů třeba z Francie, kde již útlum řešili, nebyly brány na zřetel.

Byla to KSČM, která prosadila ve Sněmovně alespoň částečnou nápravu chyb zrušením první důchodové kategorie horníkům v roce 1992. Na to všechno jsme zapomněli? Jak si jinak vysvětlit to, že i bývalí horníci či rodinní příslušníci volí ty, kteří způsobili majetkový převrat, na který oni doplatili nejvíce. Dnes mají největší výdělky bankovní úředníci, advokáti, politici apod.

Mnozí dnes již ví, že byli oklamáni, ale stále si to nechtějí připustit. Jak jinak si lze vysvětlit, že všechny volby od roku 1990 skončily fiaskem. Není to snad tím, že voliči pojali volby jako pokus – omyl? V nastávajících volbách však již nemáme nárok na omyl. Uvědomují si to občané?

„Samisdator“