Polská 120, 734 01, Karviná – Ráj 734 430 254 ov.karvina@kscm.cz Po-Čt: 10:00 - 15:30 / Pá: 08:00 - 12:00
Přihlásit se


středa, 05 říjen 2022 12:24

Analýza současné sociálně ekonomické situace a návrhy KSČM na její řešení

Analýza současné sociálně ekonomické situace a návrhy KSČM na její řešení Internet - irozhlas

1. Úvod

Sociálně ekonomická situace v ČR je poznamenána dozvuky pandemické krize způsobené COVID-19 v letech 2020-2021 a současnou energetickou krizí. Zejména ceny energií začaly růst již od léta 2021. V roce 2022 se pak situace na trhu s energiemi
a pohonnými hmotami ještě umocnila.

Příčinou toho byl nejen nezodpovědný a nepřipravený Green Deal schválený Evropským parlamentem, ale především ozbrojený konflikt na Ukrajině umocněný všestrannými sankcemi uvalenými USA a EU na Ruskou federaci. Příčinou je 30 let kapitalistického vývoje – privatizace a rozkrádání, likvidace ekonomické základny země vybudované i socialismem, nekoncepčnosti a podřízení zájmům ziskovosti kapitálu, zejména zahraničního, a podřízení energetické politice EU.

Důsledkem toho je zdražování ve všech odvětvích a jeho výrazné dopady na životní úroveň stále většího počtu domácností a snižování ekonomického výkonu ČR. K této hluboké krizi se v ČR připojuje ještě enormní růst cen bytů a nájemního bydlení. Souběh drahé energie, bydlení a potravin vede k tomu, že pásmo chudoby v ČR zasáhlo i široké vrstvy pracujících.

V případě této krize nejde o cyklickou krizi, ale krizi spojenou s kolapsem určitých struktur. V tomto případě především trhu (burzy) s energiemi, kdy se tento trh chová zcela nepředvídatelně, avšak v duchu kapitalistických paradigmat. Hlavní prognostická rizika souvisejí s energetickou bezpečností Evropy. Krizi, která je rámována mezinárodní situací
a jejíž průběh v ČR dokládá, že naše ekonomika má své specifické strukturální problémy
a současná vláda v reakci na krizi zcela selhává. To vše v situaci, kdy proti jasné vládní většině v parlamentu stojí jen pravicová opozice, když levice v minulých volbách skončila mimo lavice Poslanecké sněmovny.

Pravicová pětikoalice (ODS, TOP 09, KDU-ČSL, STAN a Piráti) dosud reaguje opožděně a nekompetentně. ČR jako předsednická země EU nenastoluje aktivně témata řešitelná na únijní úrovni (společná pravidla obchodu s energií, fungování evropské energetické burzy v Lipsku, spekulace s emisními povolenkami atp.) ani opatření domácí (vlastnictví firem pro výrobu a distribuci energie, činnost Energetického regulačního úřadu, využití zákona o cenách). Řešením energetické bezpečnosti je obecně diverzifikace zdrojů
a stabilní prostředí pro mezinárodní obchod. Alternativy sice existují, ale nejsou připravené
a jsou drahé. To vede do energetické chudoby. Tato nejasná a turbulentní situace nahrává
až apokalyptickým předpovědím, kdy vznikající paniky využívají spekulanti.

Další vývoj bude souviset s ukončením ozbrojeného konfliktu na Ukrajině podporovaného USA a EU a především ukončením sankcí proti Ruské federaci a normalizací vzájemných vztahů. To vyžaduje hledat diplomatická řešení k postupnému opadávání napětí nejen na Ukrajině, ale i v celé Evropě a ve světě. Předsednictví ČR EU by mělo být zaměřeno na ekonomické posilování národů a pracujících Evropy a urovnávání sporů, nikoli na její oslabování neustálým posilováním konfliktu na Ukrajině a dodávkami zbraní a munice, jak se nyní děje. Eskalaci konfliktu také provází utrácení veřejných financí na nákladné a zbytečné přezbrojování armád, což zatěžuje neefektivně rozpočty vyčerpávajícími závody ve zbrojení.

Je pravděpodobné, že po skončení ozbrojeného konfliktu na Ukrajině se ceny fosilních paliv na světovém trhu sníží, ale zdaleka neklesnou na úroveň, jak jsme je znali do 1. září 2021. Zejména systémová opatření nejsou realizovatelná hned. Adaptace na tento stav bude střednědobého charakteru. Akutní úkol je zajištění energetické dostatečnosti pro náš stát za přijatelných cenových podmínek a dlouhodobé řešení energetické bezpečnosti. Tváří v tvář rychle se prohlubující sociálně ekonomické krizi, hrozící přerůst v katastrofu, potřebujeme rozumné vládnutí chránící české národní zájmy a především zájmy pracujících. Například
i ministr spravedlnosti za ODS Blažek varuje před ohrožením společnosti v případě vládní pasivity - nejedná se ovšem jen o možnost konce kapitalismu, je zde také větší riziko v chaosu a fašizaci společnosti.

2. Analýza současné sociálně ekonomické situace

 a) Dopady na občany

Podle posledního, ale v souvislosti s rychle rostoucími cenami již ne zcela aktuálního průzkumu z května 2022 více než 60 % domácností, které se příjmově pohybují pod hranicí chudoby, zbývá po uhrazení bydlení a potravin méně než 3 000 Kč na osobu. Lidé v příjmové chudobě jsou podle definice ČSÚ ti, kteří žijí s příjmem 14 782 Kč na osobu na měsíc.
Míra chudoby narostla od listopadu 2021 do května 2022 zejména samoživitelům (cca 50 %), samostatně žijícím seniorům (27 %) a regionálně lidem ze severozápadu (okolo 17 %).
Kvůli zdražování energií a hypoték se začíná objevovat i mezi vlastníky nemovitostí z chudší části domácností (nárůst z 12 na 26 %). Počet domácností s příjmem pod hranicí chudoby vzrostl z 9-10 % během roku 2021 na 16 %. Šestina domácností se reálně příjmově propadla pod hranici chudoby. Dalších 16 % českých domácností má nízké příjmy a úspory, které jim vydrží maximálně na jeden měsíc. Svoji ekonomickou situaci označuje za velmi či poměrně dobrou třetina domácností, v létě 2021 to ale ještě bylo 46 %. Od zimy setrvale roste počet domácností, které svou situaci vnímají jako obtížnou (nyní 18 %).

Dle průzkumu agentury Ipsos zveřejněné na konci července 2022 devět z deseti domácností zaznamenalo rostoucí ceny u potravin, nákladů na bydlení včetně energií
a u stravování a ubytování. Rostoucí ceny energií, vytápění, ceny pohonných hmot a také potravin představují hlavní obavy českých spotřebitelů, znepokojují 7 z 10 Čechů.
Ve srovnání s loňským rokem zaznamenaly domácnosti růst cen zejména u potravin (91 %)
a nákladů na bydlení včetně energií (90 %), méně pak u nákladů na stravování a ubytování (85 %) a dopravu (79 %). Náklady na bydlení patří mezi jednu z oblastí, kde dle dat ČSÚ došlo k největšímu meziročnímu nárůstu cen - o 22,8 %, růst nákladů je tažen zejména růstem cen energií. Nejvíce však rostly ceny za dopravu (meziroční růst o 24 %) a také za stravování
a ubytování (23,1 %). Spotřebiteli nejčastěji zmiňovaný růst cen potravin je až pátou položkou s nejvyšším nárůstem cen. Čtvrtina domácností, které platí zvýšené zálohy, výrazně omezila výdaje, třetina musela omezit alespoň některé výdaje. Alespoň prozatím se dle svých slov omezovat nemusí 44 % domácností.

Je třeba podotknout, že ke konci roku u mnoha občanů dojde vzhledem k ukončením fixací cen plynu a elektřiny až k několikanásobnému zvýšení jejich cen, resp. měsíčních záloh domácností. Hlavní zátěž tak na občany dolehne až v příštím roce. Přitom už od začátku roku, především v důsledku zdražování cen energií, klesla v ČR spotřeba plynu v domácnostech
o zhruba 15 %. Lidé začali šetřit od chvíle, kdy se jim zvýšili zálohy, a na kroky vlády nečekaly. Domácnosti i firmy také houfně přecházejí z plynového topení na alternativy. V ČR se letos nainstaluje kolem 50 000 tepelných čerpadel, prudce stoupl zájem o kamna a kotle na dřevo
a pelety.

 

b) Vývoj ekonomiky

Po propadu růstu ekonomiky ČR v roce 2020 o -5,6% zrychlila v loňskem roce česká ekonomika na 3,3 % HDP. Prognózy na letošní rok se kvůli drahým energiím a dopadům ozbrojeného konfliktu na Ukrajině postupně zhoršovaly, aktuálně ČNB (srpen 2022) očekává v roce 2022 už jen růst 2,3 % HDP. Problémy se samozřejmě přenesou i do příštího roku,
kde má růst zpomalit k 1%. Zpomalování ekonomiky je provázeno silnými nerovnováhami – především enormní inflací ve výši 17,5 % (nejvyšší od roku 1993) a vysokými deficity veřejných financí.

Současné předpoklady očekávají letošní růst pro nás důležité německé ekonomiky o 2,7% HDP. Obrat do recese ale nelze vyloučit. Katastrofické scénáře dnes operují s variantou eskalace ozbrojeného konfliktu na Ukrajině a úplného přerušení toku fosilních paliv z východu. Jakákoliv adaptace ekonomiky na jiné zdroje však vyžaduje čas a investice. Energie nemusí zcela chybět, ale jejich násobné zdražení zasáhne nejen koncové spotřebitele, ale promítne se
i do další ekonomiky.

2020 2021 2022 2023

HDP (%) -5,6 +3,3 +2,3 +1,0

Inflace (%) 3,2 3,8 16,5 9,5

Deficit státního rozpočtu (mld.) 367 420 330 295

 

Od pandemické krize došlo k zlomu ve vývoji rozpočtu. Vláda Petra Fialy pokračuje
ve významné rozpočtové nerovnováze. Bezprostřední náklady na zvládnutí dopadů koronaviru se pohybují kolem 10 % tvorby HDP. Po tomto extrémním rozpočtovém rozvolnění, které provedla s ohledem na pandemii předchozí vláda Andreje Babiše, pokračuje politika deficitů, která v budoucnu ohrožuje rozsah poskytovaných veřejných služeb.

Tendence k deficitům zvýšila podíl veřejného dluhu v ČR na 42 % oproti 29 % v roce 2019. Konvergenční program ČR z jara 2022 předpokládá, že v roce 2025 naroste veřejný dluh na 45,4 %. Nebezpečné je především tempo zadlužování a prodražující se dluhová služba. Přiblížila se hranici, za kterou se může roztočit dluhová spirála. Rámec veřejných financí je přitom důležitý i z hlediska zdrojů pro protikrizová opatření. A samozřejmě pro udržení zdravotní péče a penzí.

Letošní rozpočet na rok 2022 původně navrhoval Andrej Babiš s deficitem
377 mld. Kč. Vláda Petra Fialy ho přepracovala a schválila s deficitem 280 mld. Kč. V létě ale tato vláda předložila jeho novelu (tisk 284), kde navrhuje po úpravách příjmové
i výdajové strany vyšší deficit, a to 330 mld. Kč. První návrh rozpočtu na rok 2023 z června
2022 zatím počítá s deficitem 295 mld. Kč. Definitivní verzi rozpočtu předloží vláda
do sněmovny 30. 9. 2022. Avizovaná výdajová opatření kvůli kolabujícímu energetickému trhu mohou být ale dlouhodobou zátěží pro veřejné finance.

Plán konsolidace veřejných financí se tak kvůli další nezvládané krizi znovu odsouvá. Zpráva Národní rozpočtové rady z června 2021 původně varovala před prolomením dluhové brzdy již v roce 2024. Nová zpráva mluví o roce 2028, to souvisí nejen s ukončením pandemie, ale také s tím, že inflace navýšila nominální příjmy státního rozpočtu ČR. Potvrzuje se rovněž, jaký negativní dopad pro rozpočet má daňový balíček z roku 2020, výpadek 100 miliard korun příjmů nekompenzuje ekonomický vývoj, který míří do stagflace.

K tomu se připojuje růst úrokových sazeb, který prodražuje dluhovou službu,
a ratingové agentury už zhoršují výhled v hodnocení ČR ze stabilní na nestabilní. Vláda má tedy potvrzeno i od ekonomických institucí, že se zásahu do daní nevyhne a to nejen dočasně, ale i systémově. Tedy, že podíl na konsolidaci veřejných financích a nákladech energetické krize musí více nést velké korporace ať již z oblasti energetiky či z finančnictví.

 

c) Zdražování v ČR

Inflace spotřebitelských cen v ČR podle ČSÚ dosáhla meziročně v červenci 2022 17,5 % a v srpnu o 17,2 %, což bylo o 0,3 procentního bodu méně než v červenci. Přes toto určité zpomalení je inflace v ČR jedna z nejvyšších v EU (průměr eurozóny je 8,9 %).
Podle odhadů Eurostatu byla meziroční změna Harmonizovaného indexu spotřebitelských cen (HICP) v srpnu 2022 za Eurozónu 9,1 % (v červenci 8,9 %), na Slovensku 13,3 % a v Německu 8,8 %. Nejvyšší byla v srpnu v Estonsku (25,2 %). Podle předběžných údajů Eurostatu byla meziroční změna HICP 27 členských zemí EU v červenci 9,8 %, což bylo o 0,2 procentního bodu více než v červnu. Nejvíce ceny v červenci meziročně vzrostly v Estonsku (o 23,2 %) a nejméně ve Francii a na Maltě (shodně o 6,8 %). Pro srovnání v USA je inflace 8,5 % a v Rusku 15 %.

Inflace je dnes obecný problém, roste zejména na evropském kontinentu.
Proč je ale v ČR inflace dvakrát větší než třeba ve Francii? Za to nemůže ani EU, ani Rusko,
to je důsledek našich neřešených problémů. Např. nerealizované Státní energetické koncepce, ta byla aktualizovaná v roce 2015 a od té doby nic, současná vláda slíbila novou aktualizaci
až v roce 2023. Mezi tím zůstaly tyto strategické otázky nevyřešené.

Nejvíce zpomalil růst cen pohonných hmot. Meziročně zmírnil růst cen pohonných hmot a olejů na 28,3 % (v červenci 43,6 %). Na meziroční růst cenové hladiny měly v srpnu největší vliv ceny v oddíle bydlení, kde kromě nákladů vlastnického bydlení vzrostly ceny nájemného z bytu o 5,1 %, vodného o 5,3 %, stočného o 6,4 %, elektřiny o 34,6 %, zemního plynu o 61,4 %, tuhých paliv o 45,8 % a tepla a teplé vody o 20,1 %. Další v pořadí vlivu byly ceny v oddíle potraviny a nealkoholické nápoje, kde byly meziročně vyšší zejména ceny mouky o 64,2 %, polotučného trvanlivého mléka o 48,7 %, drůbežího masa o 33,7 %, olejů a tuků o 49,8 %. Ceny zboží úhrnem vzrostly o 19,6 % a ceny služeb o 13,5 %. Míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen za posledních 12 měsíců proti průměru předchozích 12 měsíců byla v srpnu 11,7 % (v červenci 10,6 %).

Předpokládá se, že v září dosáhne inflace 20 % a, i když pak zpomalí, celoročně by měla podle srpnového odhadu ČNB dosáhnout 16,5 %. Hlavními tahouny inflace jsou nyní především fosilní paliva, elektřina a teplo. Spolu s bydlením a potravinami jde o základní hmotné potřeby, bez jejichž uspokojení není možné žít. Protože jde o inflaci ve významné míře dovezenou, nestačí pouhé zvyšování základní úrokové míry. ČNB naposledy zvýšila úrokovou repo sazbu v červnu 2022 na 7 %. V Polsku je sazba 6,5 %, v Maďarsku 10,75 %, Evropská centrální banka má úrokovou repo sazbu pouhých 0,5 %.

V souvislosti se zvyšujícími se úrokovými sazbami udeří situace i na ty, kdo čekají refinancování hypotečních úvěrů. Hypoteční sazba se vlivem prudkého růstu základní úrokové míry více než zdvojnásobila. Zvýšení sazby o jeden procentní bod přitom u měsíční splátky
ve výši zhruba dvacet tisíc korun dělá navýšení o více než tisíc korun. Měsíčně pak bude splátka hypotéky o tisícovky nákladnější než při dnes dojíždějících fixacích.

 

d) Limity Green Dealu

Energetická krize zásadně přepsala východiska plánu Green Deal prosazovaného současným vedením EU. Také německá reprezentace věřila, že jejich „Energiewende“ (uzavření uhelných, ale i jaderných elektráren) zaplatí z levného ruského plynu. Rizika pro německou ekonomiku jsou nyní velká. Přitom ČR je právě s německým průmyslem a lipskou energetickou burzou úzce spojená. Green Deal přinesl nastavení toku investic, to je do budoucna nejvážnější. Jádro nebylo uznáno za čistou energii, získalo jen omezenou výjimku. Negativní roli hraje pokračující bezhlavá neefektivní podpora obnovitelným zdrojům energie. Podpora tzv. biopaliv, prakticky pálení potravin, je v polohladovém světě zločinem proti lidskosti i životnímu prostředí.

Klíčovým ekologickým problémem je spekulace s emisními povolenkami. Ta ovlivňuje tržní ceny a promítá se i do cen elektřiny. Jediným řešením pro EU a především pro občany je tak odstranit deformace prostřednictvím emisních povolenek. Krajní řešení je jejich úplné zrušení, EU uvažuje o jejich dočasném vyřazení a nebo zastropování jejich ceny aby předešla spekulacím. To vyžaduje evropské řešení, v ČR jde minimální o to aby obchodování s emisními povolenkami ne ovlivňovalo kalkulaci cen energie.

Ceny na burze rostou nejen kvůli emisním povolenkám, ale také kvůli velkým nákupům mezi Německem a Francií. Německo i nadále odmítá prodloužit životnost svých jaderních elektráren a Francie aktuálně vypnula své jaderné elektrárny kvůli zanedbané údržbě.
Za takových okolností je nelogické nakupovat přes burzu. ČEZ sice většinu energie prodává napřímo, ale upravuje ceny koeficientem dle burzy. Problém je také propojení cen plynu
a elektřiny. S cenami plynu Gazprom hýbe už od loňského roku (ještě před válkou),
kdy v souvislosti s trvající protiruskou hysterií v zemích EU začal omezovat dodávky
a zvyšovat tak ceny.

Na burzách dnes přituhuje. Pokud vláda ČR už dnes připouští selhání trhu, tak tím otvírá debatu na téma, jak na to reagovat. Část ekonomů to chápe jako důsledek zasahování do volného obchodu (zdůrazňují zejména deformace způsobené emisními povolenkami
a tlakem Green Deal) a reakcí má být méně regulací a více trhu. Opačná reakce připomíná monopolizaci tržních poměrů. To má vliv nejen na ceny, ale dokonce i na fyzickou dosažitelnost. Trh s energií není a ani nemůže být dokonalý. Taková situace vyžaduje přímé zásahy státu.

 

e) Přijatá vládní opatření

Ke zmírnění inflace a krize vláda Petra Fialy rozhodla o zrušení silniční daně pro vozidla pod 12 tun, o dočasném snížení sazby spotřební daně na pohonné hmoty o 1,50 Kč
za litr, o čtyřměsíčním zrušení povinnosti přimíchávat biosložky do nafty a benzínu
či o zřízení úsporného tarifu energie. Letošní vládní pomoc ale nepokryje u většiny rodin ani jednu měsíční zálohu na energie. Vláda také odpustí poplaty za obnovitelné zdroje energie, zatím od října do prosince. Další pomocí má být čerpání příspěvku na bydlení, tím vláda zvyšuje jen počet lidí závislých na sociálních dávkách.

Vláda také rozhodla, že v boji s drahotou poskytne od 15. srpna jednorázový příspěvek 5 000 Kč na dítě pro rodiny s ročním příjmem do 1 milionu korun. Jde o kroky opožděné
a s dosud malým dopadem. Čerpání je zatím velmi částečné. Pod tlakem odborů vláda také rozhodla o navýšení dosud zmrazených platů ve veřejné sféře o 10 %. Dosavadní objem výdajů proti zdražování v ČR patří v EU mezi ty menší.

Předseda vlády Petr Fiala v září uvedl, že objem pomoci je zatím 177 miliard korun.
Sem ale patří i zákonná valorizace důchodů. Pro rozpočet na rok 2023 bude třeba teprve vyčíslit dopady zastropování cen a dotace prostřednictvím kompenzačních programů. Kroky vlády jsou ale opožděné a efekt je jen částečný. Podle průzkumu STEM (květen 2022) vláda nedělá proti inflaci dost. Myslí si to přes 70 % lidí. Kabinet pochválilo jen 18 % lidí.

Určitý posun nastal 12. 9. 2022 kdy před komunálními volbami a volbami do 1/3 Senátu ČR Vláda ČR navrhla dlouho odmítané cenové stropy:

- Maloodběratelé, tedy domácnosti a živnostníci zaplatí za silovou elektřinu maximálně šest korun včetně DPH za jednu kilowatthodinu (kWh), plyn bude stát maximálně tři koruny za kWh. Takto zastropovaná cena by byla vysoko nad předkrizovou úrovní. K tomu je potřeba ještě připočíst cenu za distribuci ve výši 2-3 Kč za kWh. Cílem tedy není zastavit zdražování. Pomohou tak odběratelům jen zčásti, mimořádně a dočasně.

- Stropy pomohou zákazníkům, kterým končí smluvní fixace, a kterým by hrozily vysoké tarify ovlivněné krátkodobým spotovým trhem , u smluv na dobu neurčitou ceníky dotáhnou strop. Na burze spotové ceny na konci srpna překročily 1000 eur
za MWh, za ty už ale skoro nikdo neobchodoval a spotová cena následně spadla
na polovinu (aktuálně 450 eur, loni kolem 80 eur). Velcí odběratelé už mají nakoupeno dopředu a průměrná cena se tak pro ně pohybuje kolem 250 eur.

- Stropy jsou plošné opatření, jde o rozdíly mezi reálnou a administrativní cenou (odhad u malospotřebitelů je 130-200 mld. Kč). Vliv na výši záloh by mělo mít stanovení cenového stropu již v listopadu.

- Domácnosti představují 30 % spotřeby elektřiny. Pro domácnosti v pásmu příjmové chudoby bude nutný úsporný tarif, kde čerpání na rok 2023 bude minimálně dalších 50 miliard, vláda proto chce systém upravit na co nejadresnější nastavení.

- Za stejné ceny by měly nakupovat i samosprávy či veřejné instituce (nemocnice, školy) prostřednictvím státního obchodníka s energiemi.

- Samostatně má být řešena otázka velkoodběratelů, zejména energeticky náročné firmy (sklárny, hutě, strojírenství), které požadují kombinaci zastropování a přímé finanční pomoci (dotační programy). Zde lze očekávat další vysoké finanční nároky, protože firemní sektor je hlavním odběratelem energie (stropy jako u maloodběratelů by přišly odhadem cca 400 mld. Kč). Vláda tedy chce pomoci částečně jen kompenzacemi,
a to asi 8 000 firmám, které si požádají z důvodu vysokého podílu energií na nákladech. Nároky na rozpočet jsou zatím plánovány jen na 30 mld. Kč. Program sice bude spuštěn už od listopadu, ale jeho administrace nebude snadná. Dosáhnout na pomoc mohou firmy reálně asi až počátkem roku 2023.

- Pomoc firmám má být i prodloužení snížení spotřební daně z nafty o 1,50 Kč na litr i na příští rok (výpadek inkasa asi 20 mld. Kč).

- Realizace má jít cestou novely energetického zákona a cenového zákona, projednaných sněmovnou v legislativní nouzi, dále zřízením státního obchodníka s energií, který bude veřejnému sektoru dodávat za snížené ceny.

- Financování nároků vládních opatření se předpokládá z dividend zejména ČEZu (otázkou jsou naakumulované zisky z minula), z prodeje emisních povolenek
(cca + 30 mld. Kč) a z mimořádné daně (tzv. válečná daň či windfall tax) s výnosem podle nastavení minimálně +60 mld. Kč – větší výdaje by musel pokrýt nárůst státního dluhu (deficitní financování).

- Mimořádná daň zatím byla vládou ČR odložena kvůli připravovanému evropskému řešení (to ale nepředpokládá zdanit bankovní sektor). Tato daň na omezenou dobu,
na zisky způsobené externím šokem, může být buď všeobecná, nebo na vybrané sektory (ministerstvo financí zvažuje výrobce energie, distributory energie, rafinerie a také bankovnictví). Uvažovaná sazba je 40, 50 anebo 60 %. Přesto, že zisky bank rostou, banky tento krok odmítají, že nejde oproti předkrizovým rokům o mimořádná čísla. Výměnou nabízejí jen výhodnější úvěry úroky z vkladů a odklady splátek.
Připomínají slib Národního rozvojového fondu z roku 2020, který ale žádné projekty dosud nespustil.

 

f) Další možná opatření

Na pasivitu vlády kriticky reagovala i Asociace krajů ČR, kdy hejtmani po vládě požadují:

a) realizovat transformaci ČEZu, aby tento polostátní podnik dostal stát pod plnou kontrolu - je tu problém 30 % minoritních akcionářů;

b) zřídit státní obchod s elektřinou - s elektřinou už obchoduje ČEZ, otázka je, zda by to znamenalo znárodnění existujících soukromých distributorů;

c) využít možnosti regulovat ceny – od 1. 1. 2023 zastropovat ceny pro domácnosti, rozdíl nákupních a konečných cen dotovat (kompenzace by byly podle výše stropu);

d) čekat na celoevropské řešení cenových stropů může vést ke ztrátě času, české řešení bude mít své náklady, na které je třeba se připravit (fond na kompenzace).

 

Národní ekonomická rada vlády (NERV) předložila svých vlastních sedm bodů:

• zvýšit stropy u příspěvku na bydlení;

• úsporný tarif jen pro ohrožené skupiny;

• lepší informovanost rodin o možnosti dávek;

• zvýšit přídavky na děti;

• nízkopříjmovým zaměstnancům umožnit zápornou daň;

• nízkopříjmovým seniorům zvyšovat penze rychleji;

• nejchudším rodinám odpustit platby za vzdělání a mimoškolní aktivity.

g) Situace na Slovensku

Slovenská vláda začátkem roku 2022 navrhla stanovit ceny elektřiny na dva roky dopředu. Podepsala memorandum se „Slovenskými elektrárnami“, že faktury v letech 2023
a 2024 by fixovaly cenu 61,2 euro za 1 MWh elektřiny. Nejde tedy o regulaci ceny podle cenového zákona, ale o právně nevymahatelnou dohodu s energetickou firmou.
Povinné zastropování by musela schválit Evropská komise, což zatím neučinila. Slovensko tak nemá účinnou legislativu na zastropování cen výrobce ani na transfer této energie zákazníkům. Ti jsou tedy i nadále v nejistotě co budou platit. Situaci komplikuje i politická krize, během které došlo k výměně ministra hospodářství (pod odstoupení SaS od koaliční smlouvy má Slovensko jen menšinovou vládu).

Slovensko řeší problém i na straně nabídky, zatím je ve skluzu spuštění třetího bloku jaderné elektrárny Mochovce (teď na podzim už začíná zavážení paliva). Nárok mohou uplatnit jen domácností, které spotřebují méně jak 4 MWh za rok. Podobné dohody chce stát uzavírat s dodavateli plynu. Slovenský „plynárensky priemysel“ má s vládou jen dohodu a zákazník nemá potřebné informace. V případe jednoročních smluv půjde o zdražení plynu o 59 %
od 1. ledna 2023. Také slovenská vláda připravuje kompenzační systém pro nejohroženější skupiny lidí.

h) Návrhy Evropské komise (EK) na řešení vysokých cen energií

Pro další postup bude důležitý evropský rámec. Návrhy EK mají být projednávány 30. září 2022. Evropský návrh půjde zřejmě níže než ten český. Zatímco v „předsednické“ ČR se za kilowatthodinu elektřiny má platit maximálně 6,- Kč vč. DPH, EU počítá se zhruba 4,5 Kč bez daně, s DPH by cena vycházela na 5,45 Kč. Tedy stále méně. Pokud český návrh, ale zastropuje ceny pro koncově odběratele, kdežto evropský návrh řeší jen ceny výrobců, rozdíl bude opět jiný (rozhodují další cenové položky).

Návrhy EK jsou následující:

- celounijní úspory energie (celkové úspory či regulační snížení spotřeby ve vybraných částech dne). Důležitá je podpora investičních úspor (zateplení, výměna technologií, regulační a měřící systémy) ale propaguje se i změna spotřebitelského chování.

- přerozdělit nečekané zisky producentů energií na pomoc spotřebitelům, tedy odebrání 33 % nadbytečných zdanitelných zisků producentům fosilních paliv.

- v pracovní verzi se počítá se stanovením maximální ceny elektřiny vyrobené v neplynových elektrárnách (jaderné, hnědouhelné, slunce, vítr), a to konkrétně na 180 eurech (4420 Kč) za megawatthodinu (MWh). Varianta iberijská (stanovení stropu cen plynu pro výrobu elektřiny) nakonec navržena nebyla, znamenala by dotovat plyn. U těžařů a zpracovatelů fosilních paliv se ale předpokládá spíše solidární příspěvek než stropy.

- návrh, aby se EU zabývala emisními povolenkami (navrhovala předsedající ČR) je věc, po které volá zejména firemní sektor, ale je problém že pro dočasné přerušení obchodování s povolenkami se v EU asi nepodaří získat kvalifikovanou většinu.

 

 

3) Návrhy na řešení současné sociálně ekonomické situace

 

a) Přístup k energetické burze a nákupům energie

Evropská burza v Lipsku (EEX) vznikla v roce 2002. Její pobočkou v Praze je PXE (vznikla 2007). Burza je jen systém tržního propojení nabídky a poptávky. Energetický trh je ale silně zmonopolizovaný a na jeho selhání nelze reagovat jen požadavkem „méně regulací“. Na jedné straně zaznívají hlasy z nefungující burzy odejít, na druhé straně volání po očištění trhu od regulací (zejména emisních povolenek, které ohýbají ceny). Odchod z burzy, to samo
o sobě řešení není.

Na burze elektřiny je možné prodávat jen přebytky elektřiny. ČEZ již dnes dodává přímo českým zákazníkům. Kupovat na burze draze svou vlastní elektřinu nemá důvod. Ceny se ale indexují podle burzy. Vliv má, že na burzu se dodává až 40 % elektřiny z paroplynových elektráren. To vede k vlivu cen plynu na elektřinu, plyn je dnes nejdražší zdroj. K tomu je třeba dodat, že v ČR jsou pouze dvě paroplynové elektrárny, které však omezují svou výrobu.
Od začátku roku stojí paroplynová elektrárna Sokolovské uhelné ve Vřesové, Počerady skupiny ČEZ vyrobily letos zatím o dvě pětiny proudu méně než loni.

Před příchodem pandemie se 1 MWh elektřiny prodávala za 55 euro (u plynu to bylo okolo 20 euro). Po pandemii vzrostla poptávka a s ní nárůst cen na burze – elektřina se dostala na 100 euro, plyn na 55 euro. Při extrémních cenách na denním trhu burza zamrzá.
Zhruba polovina obchodu na burze probíhá právě za spotové ceny (komodity se obchodují hned a na místě na denním trhu a slouží tomu počítačové algoritmy). Na rozdíl od budoucích cen,
za které se realizují tzv. futures kontrakty. Ty jsou předmětem dohadování. Evropské řešení zastropování by se týkalo firem přicházejících na burzu. Způsob a výše stropů je otázkou složitého rozhodování.

Stropy na zemní plyn má Španělsko, to ale není závislé na ruském plynu. K nám ale přichází zemní plyn přes Německo. Gazprom dodává jen asi 30 % kapacity, což zvedá ceny. Důležité je sjednat nákup plynu podle zásady, že jeho cena bude tvořit německé náklady
na nákup v Rusku + náklady na dopravu přes Německo + přiměřený zisk pro prostředníka.

Samostatným problémem je systém emisních povolenek, nahrávající spekulantům. Zastropovat emisní povolenky by ulevilo zhruba v rozsahu desetiny ceny. Teoretici jako efektivnější vidí jednotnou cenu odvozenou od celkové výše emisí skleníkových plynů vyjádřených jako ekvivalent CO 2 v rámci celého energetického cyklu příslušného fosilního
i nefosilního paliva. Toto je ovšem problém systémový, okamžité opatření by bylo jen pozastavení povolenek po čas krize nebo jejich úplné zrušení.

 

b) Důsledně regulovat, viz zákon o cenách

Jde především o administrativní zastropování cen a o úhradu povinných poplatků za obnovitelné zdroje energií. Společné zastropování cen už na burze by bylo levnější. V případě problémů je rychlejší řešení pomocí stropů pro konečného spotřebitele doma v ČR.
To neúspěšně požadovali už v dubnu i podnikatelé, samozřejmě včetně systému kompenzací firmám.

c) Daňová problematika

U DPH v ČR jsou tři sazby základní 21% první snížena 15% a druhá snížená 10%. Nepřímé daně jsou harmonizované, co do určení daňového základu a minimálních sazeb. Nulová sazba je zvláštní sazba a vyžaduje zvláštní výjimku, kterou musí udělit EU. Během pandemie vláda Andreje Babiše přijala mimořádné prominutí DPH za listopad a prosinec 2021. Kvůli možnosti aplikace nulové sazby DPH byla zaslána žádost evropskému komisaře
pro hospodářství o výjimku. Té však nebylo vyhověno. V mimořádných okolnostech je ještě možnost povolit nulovou sazbu přímým legislativním aktem EU.

d) Zvyšovat veřejnou podporu investic

Korekce státního rozpočtu ČR v únoru 2022 snížila dotace na úspory paliv a energií. Kromě větší podpory opatření typu zateplování budov a regulace topení jsou důležité investice v teplárenství a do horkovodů. Dále jde o o investice do alternativních produktovodů
a alternativních zdrojů energie. Možnosti obnovitelných zdrojů energií jsou omezené a v krizi je významný i časový faktor. Proto dává smysl o dložit ukončení těžby uhlí (při současných cenách fosilních paliv nehrozí ztrátová těžba, je možné uvažovat i obnovení těžby v některých dolech). Pro stát v tomto ohledu představuje vysokou zátěž zpackaná podpora zejména
tzv. solárním baronům z let 2009-2010. Ořezat tyto peníze zkouší vláda již od roku 2020. Podobně jde také o riziko iracionální podpory energetického využívání biomasy a biopaliv
a vodních elektráren.

e) Strategická kontrola nad energetikou

Situace potvrzuje nezbytnost státní kontroly nad velkou energetikou, příslušnou infrastrukturou včetně rafinérií ropy a zásobníků zemního plynu. V polostátním ČEZ může stát rozhodnout o výplatě dividendy, ale už je problém s financováním jádra či s rozhodováním
o regulaci cen. Zbavení se minoritních akcionářů je otázka dohody s nimi (silové vytěsnění nelze) a i otázka ceny za akcie – jde minimálně o cca 150 mld. Kč, s prémií přes 200 mld. Kč. I když úvahy o mimořádné dani cenu akcií mohou snížit. Plán transformace ČEZ, aby byla přijatelná pro všechny akcionáře, má být představen na valné hromadě. Objevují se ale bohužel i opačné hlasy – na privatizaci ČEZ. Významné jsou i tlaky bank financujících ČEZ, které jsou dosud ve vleku evropské taxonomie zdrojů energie (tlak na uhlí, jádro získalo dočasnou výjimku). Počerady - nejvýznamnější uhelná elektrárna byla ČEZem nedávno prodána Tykačovi. A je tu otázka distribučních společností. Další znárodnění by potřebnou sumu ještě zvýšilo.

4) Závěr

KSČM požaduje:

- Zastavit obchodování s předraženou elektřinou na burze, ceny elektřiny se musí odvíjet od jejich skutečných výrobních nákladů;

- Důslednou revizi evropského Green Dealu;

- Snížení DPH u energií;

- Ukončení obchodování s emisními povolenkami;

- Uhrazení poplatků za obnovitelné zdroje energií státem;

- Nahrazení soukromých distributorů energií státní firmou;

- Stoprocentní majetkové převzetí ČEZ státem za účelem kontroly výroby elektřiny, její distribuce a sehrání zásadní role při dostavbě jaderných elektráren;

- Odkoupení zásobníků plynu státem od německé RWE;

- Garantování odpovědnosti státem, nikoliv soukromými zahraničními subjekty,
za doplňování rezerv;

- Nulovou sazbu DPH u zboží základní spotřeby;

- Efektivní využití zákona o cenách;

- Nastavení ceny pohonných hmot ve státním podniku ČEPRO (čerpací stanice EuroOil) do 35 Kč/l

- Srovnání nepřímé daně na pohonné hmoty s okolními zeměmi;

- Vytvoření dostatečného rozpočtového zdroje reformou daňového systému zahrnující progresivní daň z příjmu právnických osob (popř. sektorovou daň) v oblastech energetiky, finančnictví a digitálních firem;

- Mimořádné zdanění těch, kteří ze současné krize bohatnou;

- Miliardářskou daň a daň z luxusu.