Josefa Žofie Jabůrková, spíše známá jako Jožka Jabůrková byla československá levicová novinářka a spisovatelka. Od roku 1931 pražská zastupitelka KSČ. Těsně po vzniku Protektorátu byla zatčena nacisty a uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla nakonec i umučena.

Česká komunistická novinářka a pracovnice ženského hnutí, v letech 1929–1938 šéfredaktorka ženského časopisu Rozsévačka, 1931–1938 členka pražského ústředního zastupitelstva.

Narodila se jako nemanželské dítě švadleny ve Vítkovicích. Poměry dělnické čtvrti vedly k jejímu třídnímu uvědomění, které bylo názorovým rozchodem s matkou vychovávající Jožku přísně katolicky.

Po první světové válce se odstěhovala do Prahy.

V r. 1921 spoluorganizovala „maninskou I. Spartakiádu“ a vstoupila do založené KSČ.

Ve 20. a 30. letech pobývala a studovala i v Sovětském svazu.

V pražském zastupitelstvu žádala zřizování jeslí, mateřských škol, stravoven a hřišť, účinnou zdravotní péči pro děti dělníků a nezaměstnaných, vybudování levných moderních bytů pro sociálně slabé rodiny.

Stavěla se důsledně proti projevům fašismu a upozorňovala na jeho nebezpečí. Usilovala o vytvoření jednotné národní protifašistické fronty.

Po obsazení Československa nacisty byla v noci z 15. na 16. března 1939 zatčena a uvězněna v koncentračním táboře Ravensbrück, kde byla jednou z prvních českých vězeňkyň.

Hned na počátku své internace navázala kontakty s antifašistkami různých zemí, hlavně s německými, které byly v táboře vězněny již po řadu let. Mezi ženami v koncentračním táboře politicky pracovala do poslední chvíle svého života.

Zemřela 31. července 1942 po těžkém mučení, po kterém byla ponechána bez pomoci v táborovém vězení – bunkru.

V roce 1965 byl odhalen její pomník v Praze-Košířích, 1992 byl na žádost restituentky pozemku odstraněn a převezen do depozitáře Galerie hl. m. Prahy. V létě 2002 byla socha J. Jabůrkové znovu odhalena na Olšanských hřbitovech.