Roztržka v sociální demokracii, odtržení pravicového křídla a jeho úloha v potlačení levice uspíšila úplné oddělení obou dvou směrů. Již v lednu ve slovenské Lubochni se sešli slovenští levicoví sociální demokraté, kteří proklamovali vznik komunistické strany, o měsíc později ve stejném duchu pokračovaly mládežnické organizace následovány levicí v německy mluvících pohraničních oblastech, aby v květnu 1921 se sešel i sjezd české levice.

14. až 16. května 1921 schází v Obecním domě v Praze ustavující sjezd Komunistické strany Československa (KSČ). Sjezdu se zúčastnilo 569 delegátů s hlasem rozhodujícím a 86 delegátů s hlasem poradním. Hlavní referát přednesl Bohumír Šmeral. Sjezd přijal 21 podmínek pro vstup do Komunistické internacionály a požádal o přijetí do KI. Tak začala nová etapa boje proti kapitalismu za osvobození pracujících od vykořisťování.

Počtem svých členů (132 000 v r. 1923) patřila KSČ mezi tři nejsilnější strany KI; představovala masovou politickou stranu dělnické třídy. V krátké době došlo k sjednocení s komunistickými stranami ostatních národů v ČSR pod hlavičkou KSČ. Boj za jednotnou frontu začal.