Český politik, novinář a publicista, představitel československého i mezinárodního dělnického hnutí, jeden ze zakladatelů KSČ. Povoláním právník.

Od r. 1896 činný v sociálně demokratickém hnutí, od r. 1899 spolupracovník sociálně demokratického tisku (Právo lidu, Akademie).

Od r. 1909 člen VV Československé sociálně demokratické strany, 1916–17 jako předseda. 1911–18 poslanec říšské rady, 1916–17 místopředseda Českého svazu.

Na rozdíl od většiny sociálně demokratických vůdců hájil internacionální charakter dělnického hnutí a vystupoval proti nacionalismu a oportunismu. Pro rozpory s pravicovou většinou vedení sociální demokracie odstoupil v září 1917 z vedoucích funkcí. Jako člen Socialistické rady byl jedním z organizátorů generální stávky 14. října 1918. V l. 1919–20 stál v čele marxistické levice v sociální demokracii, v r. 1920 navštívil sovětské Rusko a setkal se s Leninem.

Usiloval o prosazení revoluční marxisticko-leninské strategie a taktiky v čs. dělnickém hnutí, významně se zasloužil o založení KSČ a její vstup do Komunistické internacionály (KI) v r. 1921. V l. 1924–29 byl členem politbyra ÚV KSČ, 1920–29 poslancem Národního shromáždění, 1935–38 senátorem. Od r. 1921 byl členem VV a 1924, 1927–31 prezídia VV Komunistické internacionály.

Od r. 1926 pracoval trvale v exekutivě KI a pobýval převážně mimo území ČSR, ve 30. letech organizoval mezinárodní hnutí proti fašismu a válce a účastnil se boje na obranu ČSR proti hitlerovské agresi.

V listopadu 1938 odjel do Moskvy, kde až do své smrti pracoval v zahraniční komisi KI a VV Rudé pomocí a zároveň se podílel na činnosti moskevského vedení KSČ.