Emil František Burian byl český básník, publicista, zpěvák, herec, hudebník, hudební skladatel, dramaturg, dramatik a význačný režisér.

Český divadelní a filmový režisér, dramatik, spisovatel, hudební skladatel a publicista, syn barytonisty Emila Buriana. Působil jako herec, zpěvák a hudebník (Osvobozené divadlo, divadlo Dada, Moderní studio).

Od 1923 byl členem KSČ, od 1930 působil v Levé frontě. 1927 založil vlastní hudební recitační soubor Voice band a 1933 první stálou profesionální scénu s revolučním marxistickým programem u nás‑D 34; 1941 nacisty zavřeno, Burian uvězněn a vězněn až do konce války v koncentračních táborech.

3. 5. 1945 se mu podařilo uprchnout z německé lodě Cap Arcona potopené britských letectvem, při němž zahynulo asi 4500 lidí, většinou vězňů z koncentračních táborů, a přežilo jich pouze zhruba 400.

Po osvobození řídil divadlo D 47 (1951–1955 Armádní umělecké divadlo, od 1955 trvale D 34). Usiloval o vytvoření syntetického divadla, spojujícího politickou cílevědomost s režijním i výtvarným novátorstvím.

Sám dramatizoval básnická a prozaická díla (Mácha: Máj, Benešová: Věra Lukášová, Puškin: Evžen Oněgin, Dyk: Krysař, Nezval: Manon Lescaut), aktualizoval dramatické klasiky (Brecht-Gay-Weil: Žebrácká opera, Klicpera: Každý něco pro vlast).

Po osvobození se obracel k problematice morálních postojů a citových vztahů lidí socialistické společnosti (Majakovskij: Štěnice).
Těžištěm Burianova skladatelského díla je tvorba vokální a dramatická. Napsal melodramy, písně, opery (Maryša podle Mrštíků), stal se průkopníkem masových písní.

Psal hudbu k filmům (Před maturitou; Siréna), režíroval filmy (Věra Lukášová, Chceme žít).
Autor několika divadelních her (Dálky), próz a teoretických statí, zejm. o divadle. 1948 byl zvolen poslancem Národního shromáždění. Řád práce (1953), národní umělec (1954).