Jméno Vladimíra Iljiče Lenina je ztotožňováno se dvěma dialekticky propojenými záležitostmi. Na jedné straně stojí jeho revoluční aktivita a praxe jako vůdce nejvýznamnější události 20. století – Velké říjnové socialistické revoluce z roku 1917. Na druhé straně je jeho teoretická práce, která je rozvinutím revoluční teorie Marxe a Engelse v éře imperialismu. Tato mimořádná kombinace revoluční teorie a praxe dělá z Lenina jedinečnou osobnost v historii, která zůstává „živá“ v kolektivní paměti a srdcích lidí z dělnické třídy po celém světě.

Bolševická strana vedená Leninem se stala protagonistou třídního boje ruského proletariátu a dalších utlačovaných lidových vrstev, zejména chudých rolníků. Revoluční aktivita bolševiků vedla k vítězství proletariátu Velkou říjnovou socialistickou revolucí a poprvé v historii otevřela cestu k budování socialismu. Vedení Vladimíra I. Lenina nejen označilo vůdčí roli komunistické strany při uchopení moci, ale navíc položilo základ pro konstrukci socialismu.

Vědecká práce V.I.Lenina představuje skutečný poklad pro mezinárodní komunistické hnutí. Protože Lenin svým dílem rozvinul a rozšířil všechny složky marxismu – ve filozofii, politické ekonomii a vědeckém komunismu. Jeho teoretické rozpracování a předpoklady pro imperialismus – jako nejvyšší stupeň kapitalismu – jsou dnes mimořádně aktuální a cenné pro dělnickou třídu a komunistické strany.

Lenin byl zarytým odpůrcem každého revizionistického nebo reformistického překrucování revoluční teorie. Sám považoval boj proti oportunismu za základní předpoklad vítězství socialistické revoluce a zároveň se postavil proti tzv. „levičáctví“, pseudorevoluční rétorice a avanturismu.

To, co odlišuje Lenina od ostatních marxistů jeho éry, je skutečnost, že se neomezoval na obecnou kritiku kapitalismu, ani se neuchýlil k opakování hlavních předpokladů obsažených v „Das Kapital“ Karla Marxe. Lenin využil základní tendence kapitalismu, které popsali již Marx a Engels, aby analyzoval a identifikoval hlavní rysy kapitalismu v historickém období první světové války. Leninská teorie nejen důkladně vysvětlila charakteristiky monopolního kapitalismu, ale navíc se stala teoretickým vodítkem, které formovalo vítěznou revoluční strategii Říjnové revoluce z roku 1917.

Mimořádné dílo Vladimíra Lenina „Imperialismus: nejvyšší stupeň kapitalismu“ je dnes aktuálnější než kdy dříve. Lenin odhalil, že pro úspěšné využití interimperialistických rozporů existují dvě hlavní klíčové podmínky: zaprvé nezávislost revolučního předvoje dělnické třídy (komunistické strany) na záměrech jakékoli imperialistické aliance a za druhé stabilní strategická orientace komunistických stran na revoluční svržení domácí buržoazní třídy, a to jak v období imperialistické války, tak v době imperialistického míru.

Výše uvedené má nesmírný význam, vezmeme-li v úvahu dnešní meziimperialistické rozpory a soupeření mezi různými centry (USA, EU, Rusko, Čína atd.) na Blízkém východě i jinde. Aktivita bolševiků, která vedla k vítězství říjnové revoluce z roku 1917, je skvělým příkladem – v praxi se ukázalo, že hnutí dělnické třídy v každé zemi nesmí být uvězněno v cílech místní buržoazní třídy, ani by nemělo následovat cíle některého z konkurenčních imperialistických center.

Kontrarevoluční svržení v Sovětském svazu a socialistických zemích ve východní Evropě v letech 1989-1991 poskytlo příležitost různým imperialistům a apologum buržoazie zahájit pomlouvačné útoky proti Leninovi a hanobit socialismus. Dokonce se pokusili předvídat ideologickou „smrt“ a „selhání“ marxismu-leninismu a hlásali takzvaný... „konec dějin“. Sama Historie je však vyvrátila.

Rozpad kapitalismu, který vytváří extrémní chudobu, sociální nerovnosti, nezaměstnanost a krvavé války, dokazuje, že marxismus-leninismus nejenže žije, ale vrací se do popředí jako jediný skutečně prospěšný pro lidi, aby opustili kapitalistické barbarství.

Navzdory své smrti 21. ledna 1924 bude Vladimír Iljič Lenin – největší revolucionář 20. století – vždy „živý“ v myslích a srdcích pracujících mužů a žen světa a každého člověka, který bojuje za lepší. budoucnosti, za zrušení vykořisťování člověka člověkem, za socialismus.

"Děkuji, Lenine,
za energii a učení,
děkuji za pevnost,
děkuji za Leningrad a stepi...

Děkuji, Lenine,
za naději."
- Pablo Neruda, Óda na Lenina.

Nikos Mottas

Zdroj: www.idcommunism.com